Jak to tedy je s tím světlem? Úplně jednoduše.
Dnes již víme, že světlo je energetický tok primárních částic. (Tedy z dnešního poznání primárních ). Světlo je energetický tok. Je to forma energie. Co je tedy samotný Bůh? Bůh je energetický generátor a současně rozvodná energetická síť. Bůh je zdrojem a distributorem energie, Světla. A tak Světlo nemůže být bez zdroje a zdroj bez světla a současně je vše jedno.
Vnímavý čtenář zde položí záludnou otázku: „Proč by nemohl být zdroj bez světla?"
To nám vysvětluje princip elektrické energie. Aby mohla elektrická energie ve vodiči ( v síti ) proudit, musí být na konci aktivní spotřebič. Třeba žárovka, zdroj pozemského světla. Pokud je tato žárovka vypnuta, nemůže proudit elektrická energie. To samo o sobě ještě není důvod, proč by Bůh nemohl být bez světla. Pravým důvodem je, že Boha, jako zdroj energie, nelze odstavit. Je nekonečný a nevyčerpatelný. Je zdrojem světla, nebo energie, která může být Světlem. Toto Světlo však musí svítit a proto jsou neoddělitelní a tím pádem jedno.
Máme zde ještě třetího do party a tím je Duch svatý. Je to ten duch, který rozsvěcuje a vyměňuje žárovky na konci energetické sítě, aby byla splněna podmínka odběru energie ze sítě. Ano Duch svatý je takový spínač, regulátor a opravář energetické sítě. Bůh si to musí nějak ošéfovat.
Bůh jako zdroj životní energie a života vůbec je nastaven na dávání. Rozdává a chce rozdávat život (věčný život). Čím více ho chceme, tím více jej přijímáme, tím více může vyrábět. Je to jako veliký lustr se 7 mild. žárovkami. Každá má svůj vlastní spínač v místnosti. Jenže pokud v místnosti svítí jen jedna nebo třeba 100 žárovek je téměř tma a na spínače není téměř vidět. Jak se postupně rozsvěcují jednotlivé žárovky světlo nabírá na intenzitě. Je vidět více. Více spínačů může být sepnuto. Pak je to jako světelná lavina.
Toto vše má dalekosáhlý důsledek. Z nás jako přijímačů jeho energie se stávají vysílače, zdroje světla. Postupně se ladíme na dávání jako samotný zdroj, tedy Bůh. Kvalitativně se stáváme zdrojem, malým, ale zdrojem. Svítíme ostatním.
Tak to byl pokus o velmi zhuštěné vysvětlení Boha a stvoření jako energie a energetické sítě. Svatá trojce jako energetický komplex.
Stvoření se dá pochopit na energetickém principu. Právě pokud začneme takto uvažovat, můžeme začít vnímat Zákon a jeho oddíly, o kterém mluví Ježíš Kristus, že je neměnný. O těch pravých zákonech, které nikdy nepominou a nejde v nich smazat ani čárečku. To jsou ty pravé Zákony: zákon přitažlivosti, zákon akce a reakce, zákon zachování energie. Odhalí se nám mystický význam dalších Kristových slov jako například, že není hřích, kromě jednoho, že nemůžeme být jeho učedníky dokud vše neopustíme, proč je peklo zobrazováno dole a nebe nahoře, proč odsud neodejdeme dokud vše nezaplatíme, proč je pouhá myšlenka hříchem a mnoho dalších.
Zapněme to světlo v nás a pomůžeme najít sousedův spínač jeho žárovky.
Doplňující články:
Hmota je pouze zhmotněnou myšlenkou v přítomnosti, v "Teď"
Bůh ve hnotě, hmota v Bohu ...
