reklama

Zázračná formule trvalého štěstí - údajně není, tvrdí pan Jaroslav

Drobná polemika, snad až opetura k otázce existence trvalého štěstí. Jde o reakci na článek pana Jaroslava A Poláka - Zázračná formule trvalého štěstí. (112233)

Písmo: A- | A+
Diskusia  (11)

Zázračná formule trvalého štěstí - údajně není, tvrdí Jaroslav A. Polák. Jedná se o reakci na tento článek, ke kterému bohužel nejde přidávat komentáře.

Domnívám se, že autor v něm prezentuje svoje postoje a osobní zkušenosti a současně je vydává za pravdu maskovanou do logických argumentací, kdy používá převážně negativní, zastrašující informace - fakta, mírněné pozitivními hypotézami - domněnkami. Já osobně musím na tento článek reagovat, aby opravdu hledající mohli najít oporu pro svou zvolenou cestu a naopak byli podpořeni ve slabších chvilkách, které při přerodu vždy nastávají a naopak musí nastat, aby se hledající utvrdil, získal větší víru a hlavně, aby si vše ověřil sám na sobě.

SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou

Asi vyplyne, že jsem fanda božího slova přineseného skrze Miguela Ruize, tak to nebudu zastírat. Mám jeho texty rád a domnívám se, že jeho “Dohody” jsou vynikající startovní literaturou pro hledající a hlavně jsou praktickou příručkou jak postupovat na duchovní cestě. Domníval jsem se, že text dohod je napsán tak logicky a uceleně, že nemůže dojít k jeho dezinterpretaci. A přece k tomu dochází.

Kdo si dnes jen tak přečetl Bibli, třeba jen Nový zákon? A pokud ano, jak ho chápeme, jak si ho vykládáme? Potřebujeme k jeho výkladu učitele. Nejsme ho schopni pochopit a přijmout bez výkladu a tím i většinou názoru jiných. Přesto použiji právě Nový zákon a Kristovo sdělení ke své argumentaci a oponentuře.

SkryťVypnúť reklamu
reklama

Záměrně použiji expresivní výrazy, abych podtrhl naléhavost slov.

Cesta za Bohem je od začátku až do konce, není to žádná jednodenní nebo měsíční záležitost. Je to proces přetváření člověka, tak aby dosáhl kvalitativně na Boží úroveň. Stal se Bohem. Vnímal se Bohem. Vždyť v Novém zákoně je zmiňováno odkazem na Starý zákon, že jsme Bohové, tak jak může autor a vůbec kdokoliv tvrdit opak, nebo ponižovat toto tvrzení? Vždyť rouhání proti duchu svatému nebude odpuštěno. Otázka je jiná, proč se tak necítíme a proč se tak nechováme? To je také jednoduché, protože nám vládne vládce tohoto světa. Jsme morálně pokřivení a tak jsme ochotni naslouchat jeho povelům. Příchylností k vládci také odhazujeme svobodnou volbu a stáváme se otroky. Jeho vláda a naše následování jeho povelů nám způsobuje utrpení. Podle Ježíše jsme mrtví. “ Ať mrtví pohřbívají své mrtvé”, jsou jeho slova na adresu nás “živých”. A přitom právě možnost zvolit si dobro nebo zlo, přesněji Boha nebo vládce světa, je jediná volba jakou máme. Dá se říci, že jedinou svobodnou volbu ve smrti, kterou máme, je volba prostředí, ve kterém žijeme. Duchovní prostředí, naše smýšlení náš cíl, náš záměr.

SkryťVypnúť reklamu
reklama

Z uvedeného tedy vyplývá, že být šťastný je opravdu jen naše volba. My sami si volíme mezi utrpením - věčným peklem a trvalým štěstím - rájem.

A právě nyní narážíme na představy a domněnky, před kterými varuje Ruiz dohodou - “Nevytvářejte si domněnky”.

Co je utrpení? A co je štěstí, natož co je to trvalé štěstí? To samozřejmě poznáme na konci cesty za Bohem. Ne pokud si zavazujeme tkaničky u bot, ve kterých půjdeme a pokud štěstí stále vidíme ve světě a světských věcech.

Vždyť Ježíš je cesta, kterou máme následovat. A navíc podle Ježíše neodejdeme z tohoto světa dokud nezaplatíme do posledního haléře. Je to boj a proto jsou hledající podle Toltéků bojovníci. Jsou to bojovníci se svou přirozeností, a vládcem tohoto světa.

SkryťVypnúť reklamu
reklama

Takže jen pošetilec si může myslet, že za pár měsíců nějakého praktikování dojde na konec cesty. Navíc by krátkodobý úspěch a změnu stavu, měl vnímat jako dar poznání, že je to možné.

V závěru autor radí, jak mají lidé žít a hlavně jak mají zacházet s utrpením. Podle autora nejsou lidé ochotni a schopni přijímat utrpení. A já si myslím, že právě to je jedna z mála vlastností degenerovaného lidstva, ve které je člověk téměř dokonalý. Lidé přece dnes a denně přijímají utrpení bez mrknutí oka, tedy utrpení těch druhých.

Utrpení můžeme přijímat vědomě pouze jako součást následků svého jednání, ale ne jako něco samovolně existujícího čemu se nemůžeme vyhnout. Pokud přece víme, že utrpení je plodem následování pokynů vládce tohoto světa, tak s ním jako s takovým nemohu souhlasit a akceptovat ho. Utrpení je forma projevujícho se zla.

Je to jako když víme, že hamburgery jsou vyráběny ze zbytků masa u kostí, chemicky odděleného od těchto kostí, chemicky konzervovány, protože tyto zbytky se rychle kazí, dochuceny, oslazeny a podobně, víme, že toto vše nám ničí játra, slinivku, způsobuje cukrovku a jiné nemoci a budeme tvrdit, že se musíme naučit s tímto žít. Je jasné, že to bude tvrdit hlavně výrobce. O přijímání utrpení bude podobně mluvit zase jen jeho strůjce.

Ne, na utrpení je nutno se dívat jako na projev zla, být si ho vědom, uvědomovat si jeho příčinu. Tímto ho přijímat, ale rozhodně ho neakceptovat.

Pokud se pozorně zamyslíme a porovnáme článek a jeho sdělení právě s poselstvím Miguela Ruize, tak si můžeme všimnout na co konkrétně Ruiz poukazuje ve svých knihách - dohodách.

Autor, tak jako každý, si žije svůj vlastní svět, svoji vlastní pravdu. To by až tak nevadilo, to je jeho svět, ale problém nastává, že s touto svoji pravdou není pravděpodobně na podvědomé úrovni ztotožněn a tak se snaží vyvracet názory jiných lidí, které se neshodují s jeho světem a jeho pravdou tak jak ji vnímá. Snaží se obhájit svůj svět sám před sebou. Snaží se jiné přesvědčit o svém úhlu pohledu, v tomto případě konkrétně o neexistenci trvalého štěstí, protože on sám, nebo okruh jeho blízkých ho nezažívá. Ale to přece není důkaz o tom, že neexistuje.

Ježíš o tom mluví docela jasně, před Bohem budeme stát samostatně. Každý sám za sebe, i když cesta k Bohu vede skrze spojení, sjednocení s ostatními. Nebudeme se moci opřít o názory a postoje někoho jiného. Budeme se opírat pouze o svoje činy a myšlenky. A tak bychom měli v tomto kontextu přistupovat ke všem informacím, které k nám přicházejí. Neměli bychom ničemu a nikomu důvěřovat, ale současně naslouchat.

Trvalé štěstí tedy zajisté je a je možné ho dosáhnout. Vždyť o tom svědčí různá evangelia, tedy radostné zprávy. Jen si nesmíme myslet, že je možné ho dosáhnout v tomto “životě”, přesněji v tomto světě a světskými prostředky. Dále je potřeba vědět, že cesta je transformace a to zdánlivě bolestivá a každý bojovník na této cestě je ve válce a kdo bojuje bývá i zraněn. Ale protože již vstoupením na cestu vstupujeme do božího království, je každý bojovník v Boží péči a tak zranění jsou jen dočasná.

Buďte šťastní, trvale šťastní.

Jen doplním hlavní praktické postoje dle Miguela Ruize pro ty co neví o čem to je.

1. Nehřešte slovem

2. Neberte si nic osobně

3. Nic si nedomýšlejte, nevytvářejte si domněnky

4. Dělejte vše jak nejlépe umíte

5. Nikomu a ničemu nedůvěřujte, ale všemu naslouchejte

aaaa ….. votom to je!

Petr Matuška

Petr Matuška

Bloger 
  • Počet článkov:  43
  •  | 
  • Páči sa:  0x

Hledající Boha a jeho Jména. Asi křesťan gnostik :-) Zoznam autorových rubrík:  Kdo jsem?ReakceWebovky RSS rádiaAutoři a knihySúkromnéNezaradené

Prémioví blogeri

Adam Valček

Adam Valček

14 článkov
Jiří Ščobák

Jiří Ščobák

752 článkov
Post Bellum SK

Post Bellum SK

74 článkov
Martina Hilbertová

Martina Hilbertová

49 článkov
Juraj Hipš

Juraj Hipš

12 článkov
Milota Sidorová

Milota Sidorová

5 článkov
reklama
reklama
SkryťZatvoriť reklamu