Dnes se mě dcera zeptala jestli může jít k prvnímu svatému přijímání, že by chtěla. A proč chceš jít? No ... , spolužačky se o tom bavily a já bych chtěla. A víš co to je? Nevěděla co to je, jen okrajově, ale ví, že to chce, protože ostatní. Zase další davová psychóza, pomyslel jsem si v duchu. A nebylo mně z toho do smíchu, když jsem si uvědomil, co se vyučuje v náboženství, do kterého chodí.
Pokusil jsem se jí to vysvětlit tak, aby to to dítě mohlo pochopit. Zda zdárně, to se musíte zeptat jí. Snažil jsem se jí to vysvětlit asi takto:
Před Ježíšovým zajetím, uspořádal Ježíš večeři se svými učedníky, Poslední večeři, večeři páně. A při této příležitosti učedníkům sdělil, že kdo bude jíst jeho tělo a pít jeho krev nikdy nezemře a to mají jeho učedníci konat na jeho památku. A tím budou také spaseni, protože zůstanou s Ježíšem a on v nich. Takže zaprvé jde při přijímání o konání upomínky na Ježíše Krista. To jsme u části rituální a světské, světsky se projevující.
Připomenul jsem, jak Ježíš při svém prvním zázraku proměnil vodu ve víno a tak se, pokud opravdu věří, že jí Ježíš zachrání a spasí, může klidně oplatek ve víně namočeném pro ni proměnit v tělo a krev Kristovu. To je to tajemství víry, víra samotná. Chceš být Ježíšem zachráněná? Uviděl jsem rozpaky v dětské tváři. Ty nevíš co to je být spasená nebo zachráněná. Ne, řekla. A ty ani nevíš proč máš být spasená, že? Ne, nevím, mně je dobře, řekla.
To dítě, které nemá žádné životní zkušenosti, které kopíruje prostředí, ve kterém žije a snaží se v něm žít všemožným přizpůsobováním a kličkami, tak to dítě touží po obdivu, po úspěchu, po slávě. Po hmotné stránce žije v jedné z nejcivilizovanější části této planety, bez hladu, bez fyzických nedostatků, bez nemocí, na které se jinde umírá, bez válek. Ona zatím asi nemá prostor, díky svým vědomostem, uvědomovat si ten dar jaký jsme my "civilizovaní" dostali do vínku. My dnes již víme, že to samo však ke štěstí nestačí. Vždyť, až 50% civilizovaných bere antidepresiva a jsou "šťastní". A uvědomujeme si ho my, ten dar? A neberme tento dar pouze jako hmotnou základnu k dalšímu zhmotňování a jako konkurenční výhodu, namísto toho, abychom tento dar hmotařského klidu využili ke svému duchovnímu rozvoji? Na příkladě herců a zpěváků, chce být herečkou, jsem se jí snažil vysvětlit, že za vše se na tomto světě platí. Vědom si toho, že to asi nemůže pochopit, jsem jí podpořil v jejím snažní v jejích vizích, vždyť je to dítě.
Jak jsme na tom my? Máme potřebu být spaseni? A víme před čím?
Domnívám se, že pokud nemám představu, proč vlastně a před čím mám být zachráněn a pokud nemám alespoň ponětí o tom, že Kristus je svými vlastnostmi ztělesněný bůh, a proto na něj vzpomínám při přijímání s vnitřní touhou po těchto vlastnostech, tak pak je celé přijímání pravděpodobně k ničemu pro duchovní vzestup. Ale kdo ví, třeba se z davové psychózy může u jednotlivců něco vyvinout. Údajně má i pouhé nevědomé napodobování význam.
Abychom mohli být spaseni, musíme plně toužit po tomto spasení. Abychom mohli toužit po spasení, musíme si uvědomit před čím stojíme, čemu čelíme. Musíme si uvědomit a odhalit tu skrytou hrůzu a hrozbu schovanou za závěsem našich návyků, názorů, představ a domněnek. Musíme odhalit naše sobectví.
Kristus nazývá živé mrtvými a potažmo tedy náš život smrtí. Buddha zase život věčným utrpením. Podle mě se oba shodují. Věříte jim? Já ano. Nechci být v životě mrtvý a žít utrpení. Chci být spasen.
Kód "112233"
Mám takový nápad, nebo spíše prosbu na autory s tématikou víra, zda by mohli psát u svých názvů blogů kód 112233 (nebo jiný, po dohodě), tak abychom mohli jednoduše vyhledávat články s duchovní tématikou.
Upřímně si rád brouzdám v názorech a myšlenkách druhých a nebaví mě procházet tak veliké množství článků, než naleznu ten, co mě může zajímat. Sme.sk již dávno odstranilo rubriku "víra" a tímto bychom ji mohli nahradit.
Děkuji
