Hmota je pouze zhmotněnou myšlenkou v přítomnosti, v "Teď".

Autor: Petr Matuška | 17.7.2012 o 12:45 | Karma článku: 6,80 | Prečítané:  599x

Co vidíme? Jsou barvy, které vidíme opravdu barvy předmětů? Kolik je ve vesmíru hmoty? Co a jak hmatáme? Časoprostor. Nekonečná mysl - absolutno.

Jak vzniká obraz, který vidíme? Předně si musíme uvědomit, že ve skutečnosti vše co vidíme již není nebo lépe řečeno, není v té podobě jakou vnímáme.. Mnoho hvězd, které dnes vidíme na obloze již neexistují. Jejich světlo k nám letí takovou dobu, že realita je jiná. Ve chvíli, kdy si obraz před námi uvědomujeme již neexistuje v té formě, jakou vnímáme.. Naše uvědomování si věcí je projekcí jednotlivých, již neexistujících, bodů Teď do obrazu. Obraz tedy neexistuje, ale utváříme si ho v našem vědomí. Skládáním bodů vzniká obraz a pohyb obrazu v prostoru. Abychom zaznamenali pohyb námi utvořeného obrazu musíme si k němu dát čas, abychom byli schopni rozlišit uměle vytvořené obrazy. Abychom byli schopni rozlišit pohyb obrazů v prostoru musáme jim dát posloupnost, čas. A máme časoprostor.

Vše snad přiblíží princip staré elektronkové televize. Obraz na televizi se utváří jediným bodem, který 50x za sekundu rozsvítí body na televizi a tyto svítící body si naše pomalé oko poskládá do obrazu. Takto poskládaný obraz vloží do vědomí. Obrazy se ukládají ve vědomí, kde je dále používáme a přetvíříme k obrazu svému. Obrazy si vytváříme sami ve vědomí.

A co barvy. Jaké barvy vidíme? Říkáme to je žluté, to červené atd. Pravda je taková, že bychom měli správně říkat to rozhodně není žluté a to rozhodně není červené atd. Hmota utvářená Světlem odráží část světla, zbytkové světlo. Odráží od sebe zrovna tu část spektra, kterou vidíme. To znamená, že z hmoty se odráží zrovna ta část spektra, kterou nepohlcuje. Tento zbytek světla my vnímáme a mylně říkáme, že to je barva věcí. Přitom je to pouze zrovna ta část Světla, která předmět neutváří, odráží se od něj.

Co hmatáme? Hmota je tvořena molekulami a ty jsou tvořeny atomy.. Kvantová fyzika dnes tvrdí, že pokud v dostatečném počtu pokusů budeme strkat ruku do zdi ( nebo kamkoliv jinam ), prostrčíme ji čímkoliv. Atomy ruky a atomy jiné hmoty v hodné konstelaci najdou průchod v meziatomovém prostoru hmot. A jak ji vyndáme? Musíme se zase dostatečně mockrát pokusit. Pokud zvětšíme elektron a atom, kolem, kterého obíhá, dostaneme přibližně poměr golfového míčku (elektronu) v Ženevě a pomeranče ( atomu) v Bratislavě. Vzdálenost Ženeva - Bratislava je poměrná vzdálenost elektronu a atomu. Vědci dále spočítali, že pokud bychom stlačili hmotu, dostali k sobě elektrony a atomy, pak by veškerá hmota ve vesmíru měla velikost golfového míčku. A to ještě přesně nevíme kolik prostoru je schováno v atomech a elektronech samotných. Hmota je vlastně obrovský prostor, kde vibrující a rotující atomy a elektrony vytváří pocit pevnosti hmoty. Hmat je na tom podobně jako zrak. Náš senzor, například v prstu, zaznamenává nárazy elektronů. Tyto nárazy putují opět do našeho vědomí, ale protože senzor je pomalý máme pocit pevnosti hmoty. Matematicky je to tak, že rychlost narážení elektronů do našich senzorů se limitně blíží pevnosti. Hmota vibruje a jeví se nám jako pevná.

A proč je hmota pouze zhmotněnou myšlenkou v přítomnosti, v Teď?

Představte si novou židli. Teď si ji představte. Vidíte novou židli? Ano.? Z čeho je udělaná? Předpokládám, že ze dřeva. Je ze dřeva? Dejme tomu, že máme dřevěnou židli. Jak byla ta židle udělána, asi nabarvena, předtím ohoblována, předtím kroucena, předtím napařena, nařezána, desky, fošny, strom bez kůry, pokácený strom, dospělý strom, malý stromek, klíčící semeno, suché semeno, plod stromu, dozrávající plod stromu, květ, opylení, dospělý strom ...... Tak to je minulost židle.

Vidíte stále tu židli? Doufám, že ano. Právě jsme si ji koupili, je nová, pěkně nám slouží, časem je opotřebovaná, pak renovace, pak prodej v bazaru, pak dosloužení, pak rozklížení, trouchnivění nebo spálení, popel, hnojivo, nový strom nebo jiná rostlina..... Tak to je budoucnost židle.

Vidíte stále tu novou židli v Teď? Vše okolo ní je myšlenka, kterou vědomě nevnímáme, vnímáte to? Přesně jako náš obraz na televizi. Nevnímáme body a utváříme si neskutečný obraz, který považujeme za skutečný. Tak u židle nevnímáme všechny body Teď židle. Nevnímáme její proces utváření v čase a domníváme se, že hmotná židle je realita, ale židle je nekonečná je součástí stromu, který nikdy nezaniká. Tedy nemá konec a tím ani počátek. Naše hmotná židle v Teď je pouze částí vědomí nekonečna. A tak hmotný svět je součástí duchovního světa. Vše je duchovní ve světové, všeutvářející mysli.

A tak nějak je to s našimi životy. Tak nějak je to se zákonem zachování hmoty a energie. Hmota nezaniká a co nezaniká nemůže ani vzniknout. Mění se forma hmoty. Mění se jen tvar a jména, které formám hmoty dáváme. Co se mění, co vzniká a zaniká není trvalé, je to neskutečné (není to to podstatné co vnímáme). Pokud se budeme soustředit na to skutečné (podstatné) co hmotu utváří, to je kontinuální bytí, vědomí a blaho a ne na pomíjivou část hmoty, to jsou jména a tvary, můžeme spatřit Boha a zjistit, že stejný základ, tedy to podstatné a trvalé je ve všem a ve všech.

Vše je to tedy absolutno a nekonečno, pokud ovšem z toho neuděláme falešný obraz nebo nevytrhneme něco z kontextu myšlenkového proudu, pokud se neoddělíme od tohoto proudu bytí, vědomí a blaha.

Buďte šťastní Petr Matuška

 

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

ŠPORT

Slovan neplatí ani za nájom štadióna, mestu dlhuje takmer 400-tisíc eur

Hokejový klub nemá na výplaty ani na nájom štadióna. Vedenie tvrdí, že sezónu v KHL dohrá.

ŠPORT

Za Slovanom stále cítiť pachuť vytunelovaných harvardov

Medzi majiteľmi je dodnes firma zapletená do tunelovania harvardských fondov.

PLUS

Zamrzla a nebilo jej srdce. Potom vstala z mŕtvych

Žena bola hodiny mŕtva, zmrzla na kosť a zažila zmŕtvychvstanie.


Už ste čítali?